Druhý ročník prestižního šachového turnaje Prague International Chess Festival znovu po roce napsal příběhy, které budou ve světě královské hry dlouho rezonovat. V šokujícím finále kategorie Masters přišel Santosh Gujarthi Vidit o vítězství a na trůně místo něj stanul festivalový žolík, teprve šestnáctiletý Alireza Firouzja, který v Praze původně vůbec neměl hrát.
Šestnáctiletý Alireza Firouzja nahradil na poslední chvíli čínského velmistra Weie Yi a dokázal triumfovat v dramatickém play-off. Smolař Vidit už podruhé za sebou skončil v Masters stříbrný. David Anton Guijarro málem navázal na své vítězství mezi hráči Challengers z loňského března překvapivým zlatem v Masters, ale v poslední partii s Firouzjou jen remizoval a pomocné body ho poslaly až na čtvrtou pozici. Český gentleman David Navara zopakoval své předposlední místo z loňska, výrazně však promluvil do závěrečných bojů. Právě s ním totiž Vidit nastartoval svou sérii porážek. Indický hráč ztratil s českou jedničkou téměř vyhranou partii a do konce turnaje už nedokázal uhrát ani bod.
Do skupiny nejsilnějších hráčů se příští rok podívá nizozemská naděje Jordeen Van Foreest. Nejlepší hráč v Challengers nepotřeboval tie-break a s půlbodovým náskokem na Nijata Abasova a Andreje Esipenka si zasloužil postup mezi elitu. Jeho místo zaujal po sobotním finále Akash G, který se kvalifikoval vítězstvím v otevřeném turnaji Prague Chess Festivalu.
Festival ale nebyl jen o soustředěném boji o cenné body. V rámci dětského dne si hru pod dohledem ambasadorky Inny Puhajkové vyzkoušeli ti nejmenší a nově přidaná kategorie Futures dala vyniknout výrazným talentům. K potěše domácího publika mezi nimi figurovali hlavně Češi – bronzový Jáchym Němec a vycházející hvězda tuzemského šachu, desetiletý Václav Finěk, který turnaj ovládl. S mladými hráči do Prahy zavítali i jejich trenéři a mentoři, špičkoví velmistři. V metropoli je koučovali a sami komentovali partie Alexander Huzman, Boris Gelfand, Ján Plachetka nebo třeba Ozgur Solakoglu, jehož svěřenec Ediz Gurel jen těsně zaostal za vítězným Finěkem.
Hráči a diváci objevovali i kulturní stránku královské hry. Zhlédli filmové snímky s šachovou tématikou a dozvěděli se, jakou partii slavnostně zahajoval prezident Václav Havel. V závěru turnaje oznámil velmistr Sarkhan Gashimov i první recipienty ceny fair-play, která na památku jeho bratra Vugara Gashimova oceňuje šachisty s nejlepším přístupem nejen ke hře samotné, ale i k divákům, fanouškům, mladým nadějím nebo médiím. Skleněnou trofej si odnesli Mateusz Bartel a David Navara.
V pražském hotelu Don Giovanni startovaly po dvanáct dní téměř čtyři stovky šachistů z 35 zemí světa. Jen v Open turnaji jich zasedlo 273, tři desítky si zahrály o prvenství v kategoriích Masters, Challengers a Futures. Nespočetně dalších nadšenců však hrálo i v lobby nebo hotelových chodbách, kde stály stolky s šachovnicemi. V závěru historicky druhého ročníku turnaje oceňovali šachisté Prague International Chess Festival jako soutěž s narůstající tradicí, kam se rádi podívají i v budoucnu. Nejlépe už příští rok, kdy festival završí svůj šachový hattrick.
Rozhovor, který poskytl šestnáctiletý vítěz druhého ročníku Prague International Chess Festivalu Alireza Firouzja.
Byl jsem rád jen za pozvánku, turnaje se snažím hrát na vítězství, říká vítěz druhého ročníku Prague International Chess Festivalu Alireza Firouzja.
Je nepochybně vycházející hvězdou šachového světa. V Praze ho diváci málem neviděli, dostal se na turnaj jako žolík. V závěrečných bojích Masters ale zazářil. Po dvou vítězných partiích v play-off a vyhlášení výsledků skončil ihned pod ochrannými křídly svého otce, který ho na turnaj v české metropoli doprovázel. Celkem logicky, je mu teprve šestnáct let. Později večer po svém slavném vítězství si ale Alireza Firouzja našel chvíli na krátký rozhovor.
Nejdřív skvělé hry na turnaji ve Wijk aan Zee a nyní vítězství v Praze. Už si zvykáte na vyrovnané partie se světovými šampiony?
Wijk aan Zee byla skvělá zkušenost a partie v Nizozemsku mě určitě připravily i na pražský turnaj. Nejprve musím říct, že jsem byl rád jen za pozvánku, protože to byla souhra náhod. Wei Yi nemohl dorazit kvůli nákaze v Číně, což bylo určitě nešťastné. Ale já se tak mohl připravit a do Prahy jsem dorazil. Hlavní skupina byla velice silná, pozorně jsem ji sledoval i minulý rok. Teď jsem šťastný, že jsem zahrál dobře.
Ještě tři kola před koncem to vypadalo, že soutěž ovládne Vidit, který vás navíc v pátém kole jasně přehrál. Jak jste se cítil v průběhu turnaje a zvlášť po té nešťastné partii?
Na začátku turnaje jsem dvě partie remizoval a pak dokázal porazit Harikrishnu. Spoléhal jsem na přípravu, zahrál jsem pár dobrých zahájení. Ale pak přišla hra s Viditem a já prohrál velmi rychle po soupeřově útoku. Ale mimo toho kola jsem se dostával do dobrých pozic a hrál dobré partie.
Zdálo se mi, že vás ta porážka s Viditem zdravě nastartovala.
Samozřejmě jsem se chtěl a musel zlepšovat, takhle to na velkých turnajích chodí. Vydal jsem ze sebe maximum a získal další zkušenosti. Pokud totiž prohrajete za třiadvacet tahů, tak jich moc nezískáte. Dále jsem se pilně připravoval a zabíralo to.
Výhra v posledním devátém kole by pro vás znamenala celkové prvenství bez nutnosti play-off. Viděl jste proti Guijarrovi nějaké možnosti?
Ta poslední partie byla velmi zajímavá. Od zahájení jsem byl horší, ale samozřejmě se ukázaly nějaké šance na protiútok. Podařila se mi koncovka a podle analýzy počítače jsem byl v pozici, kdy jsem mohl vyhrát. Ve výsledku jsem ale byl šťastný, že jsem partii neztratil.
Byl byste spokojený i se stříbrem z turnaje? Kdybych za vámi přišel na začátku a řekl vám, že skončíte druhý, bral byste to?
Kdyby Vidit v závěrečné hře remizoval, tak bych si řekl bezva, nevadí. Ale já se snažím hrát turnaje na vítězství. Musíte soutěžit s tím, že chcete být první.
Jenže Vidit prohrál a tie-break vám umožnil hrát finální blitz. Věřil jste si v play-off? Pokud se nepletu, nejste v bleskovém šachu vůbec špatný.
On je také skvělý hráč blicek, jeho rating je přes 2700. Měl jsem navrch díky lepšímu rozpoložení z předchozích partií. Viditovi se dařilo hlavně v první hře play-off, ale když se dostanete do časové tísně, stát se může cokoliv. A on se asi vážně nedal moc dohromady, nebyl čas. I přes porážku dokázal, jak moc dobrý a zkušený je to hráč.
Měli jste šanci po skončení finále partie probrat?
Se vším, co se dělo okolo vyhlášení, jsme se k tomu nedostali. Možná je probereme později.
Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi
Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.
