Na kus řeči s Miroslavem Donutilem se vrací zpět na prkna Branického divadla

Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné“, říká Miroslav Donutil.

Branické divadlo má dlouholetou tradici, která započala již roku 1925 a během které hostilo mnoho významných českých umělců a přineslo návštěvníkům nesčetně kulturních zážitků. Nyní je divadlo rok a půl po rekonstrukci a pro diváky připravuje nová zajímavá představení a projekty. Jedním z nich je i premiéra obnoveného pořadu Miroslava Donutila „Na kus řeči“, který v letech 2001 až 2005 patřil mezi nejpopulárnější pořady České televize. Jedná se o představení v podobě talkshow, do které si jeden z našich nejoblíbenějších herců zve hosty ze společenského či sportovního života.

Miroslav Donutil dokázal vždy svojí lehkou a přirozenou konverzací i povznášejícím humorem zaujmout publikum v hledišti i u televizních obrazovek, a tak si dovolím tvrdit, že je v této divadelní disciplíně skvělým pokračovatelem jedinečného herce a vypravěče Vladimíra Menšíka. Přesvědčit se o tom budou moci již první návštěvníci představení, které proběhne dne 3. března. Jednotlivé představení se nebudou natáčet, a tak každé z nich bude nejen premiérou, ale i derniérou, což pro diváky znamená jedinečný a neopakovatelný zážitek.

Pár slov k připravovanému pořadu pronesl právě Miroslav Donutil, který si k povídání přizval i hosty, kteří měli k danému projektu určitou vazbu. Tentokrát se na neoficiální kus řeči dostavil Antonín Vomáčka, který režíroval patnáct dílů původní talkshow Na kus řeči, Michael Čech, který režíroval pořad Trumfy Miroslava Donutila a umělecký ředitel Branického divadla Václav Čížkovský.

Všichni tři pánové zde tentokrát působili opravdu pouze v roli hostů, neboť připravované pořady režiséra nepotřebují, což vysvětlila hlavní postava připravované talkshow.

„Jedná se o typ pořadu, který pokud se netočí televizně, žádnou režii nepotřebuje. Režie je v tomto případě dána určitou stopáží, hosty a mnou jako tím, kdo to celé vede. Musím jen hlídat čas, na což režie není potřeba. Byla by nezbytná v momentě, kdyby scéna vstoupila na televizní obrazovku a bylo by třeba ji určitým způsobem prostřihávat. V tomto případě si divák v hledišti jednoduše řečeno prostřihne vše sám, má možnost sledovat jakýkoliv kus scény a především dvouhodinový tok zábavy.“

Do června letošního roku má Miroslav Donutil již hosty vybrány, a jak prozradil, s hosty si předem nikdy povídání nezkouší.

“ Celý projekt byl domluven přibližně během dvaceti minut v kavárně, tedy v mém případě k žádnému dlouhému rozmýšlení ani váhání nedošlo. Do programu jsme pořad zařadili jednou měsíčně a hosté, které mohu nyní oznámit, jsou prozatím první dva Tereza Hofová a Matěj Hádek, kteří jsou moji partneři v televizním seriálu Dáma a Král. Dále se diváci mohou těšit na Vladimíra Šmicera a Pavla Kuku. Snažím se vybírat dvojice podle určitého vzorce. Je ideální pokud mezi dvojicemi vládne napětí, je tam něco co je vyneslo až na vrchol našich novodobých dějin, dělají úplně odlišné věci, nebo dělají věci stejné, ale jinde.“

Co na jeho talkshow dle minulých zkušeností říká Antonín Vomáčka?

„U pana Donutila nebylo nikdy zapotřebí to, co se dělá standardně, tedy že se přidávají smíchy nebo potlesky. Toto sem přišlo s mnoha televizemi a stejně tak není potřeba rozsvěcet cedule typu smějte se nebo tleskejte. I kdyby člověk dělal na scéně psí kusy, tak to nic nezmůže, důležité je, aby ten co to povídání vede, měl smysl pro vtip a pointu.“

O vzájemné spolupráci Miroslava Donutila s Branickým divadlem pohovořil i umělecký ředitel divadla Václav Čížkovský.

„Mirek je taková první vlaštůvka toho co zde v divadle chceme dělat, neboť bychom rádi navázali na tradice, které zde v divadle vždy byly. Proto je jednou z věcí i to, že bychom sem rádi zvali významné osobnosti, které byli určitým způsobem s Branickým divadlem spjati, ať už tu pracovali nebo zde hráli.“

Závěrem se Miroslav Donutil vyjádřil i k tomu, jak on sám vidí dnešní pojetí zábavy.

“ Dle mého názoru je zábava jen jedna a buď se jí daří dělat nebo nedaří. Buď člověk, který stojí na jevišti dokáže diváky pobavit, a pak je jedno, jaký název dané zábavě dáte, anebo se mu to nepodaří a v tom případě tomu můžete dávat sebemodernější názvy, ale je to stejně marné. Myslím, že zábava typu, že si s někým povídáte, snažíte se dostat do jejich životů tak, aby to mělo humornou podobu a k tomu ještě pointu, diváky stále ještě baví. Představení různých typů i žánrů jsem udělal přes 2000 po celých Českých a Slovenských krajích a řekl bych, že živý kontakt s divákem, přímá konfrontace humoru a reakce vypravujícího člověk a čím se snaží lidi zabavit, je natolik jasná a sdílná, protože nikdo jiný než divák vám větší zpětnou vazbu nedá. Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné“.

Obsah článků a fotoreportáží je zdarma. Podpořit mě můžete kliknutím na „To se mi líbí“ na FB Hermuch Media, sledováním Instagramu @idlucifoto a nabídkou spolupráce. Fotografická a publikační činnost, kontakt Luci,
e-mail hermina.muchova@gmail.com

Kultura Z archivu

Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi

Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.

Rozhovor s hercem a režisérem Miroslavem Táborským

Potvrdí V hodině rysa existenci zázraku?

Život ochotníkův – rozhovor s Petrem Bendlem

Divadlo v Řeznické představilo Relativitu

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Miroslav Táborský exceloval v Blázinci a přidal k tomu rozhovor

Luba Skořepová

Útěky za vlastní identitou

AnderSen – návrat k dětským děsům