Akce Happy Faces Festival přilákala mnoho fanoušků z celé České Republiky i zahraničí a jednoznačně dostála svému názvu.
V sobotu 19. srpna proběhla v rámci Sedmihorského kulturního léta v Sedmihorkách u Turnova kulturní akce pod názvem Happy Faces Festival. Jednalo se o první ročník hudební akce, kde se představili interpreti domácí i zahraniční hudební scény.
V pět hodin se otevírá vstup do areálu a první návštěvníci po důkladné bezpečností prohlídce běží přímo k pódiu. Většinou se jedná o fanoušky hlavní hvězdy večera, kterým je Michael Patrick Kelly. Ve tvářích fanoušků, kteří si dlouhým čekáním vybojovali stání přímo v první řadě pod pódiem, je na první pohled vidět pocit štěstí a radosti z toho, že při dnešním vystoupení svého idolu budou stát těsně v jeho blízkosti. Neodradí je ani fakt, že očekávané vystoupení přijde na řadu až jako poslední ve 21 hodin. Vzhledem k těžce vybojovanému místu, neopustí svůj vydobytý prostor až do konce akce a namačkání jeden na druhého čekají na večerní program. Jak moc důležité je pro některé být v první řadě, mi potvrzují i fanynky, které přijely už předešlého dne a trpělivě na svůj idol čekají i následující hodiny.
Než přijde na pódium hlavní hvězda večera, přichází nejprve interpreti, kteří publikum pomalu, ale jistě přivádí do varu a bezesporu stojí jejich vystoupení za zmínku, neboť každé z nich se stalo nedílnou součástí této srpnové akce.
Jako první přichází na scénu usměvavá Alžběta Kolečkářová, která je nadějnou českou zpěvačkou, jenž se do povědomí posluchačů dostala ve 2. ročníku soutěže Československá Superstar, kde se umístila na šestém místě. V následujících letech vydala své album To cítím a nazpívala duet Proud mezi námi se skupinou Reflexy. Již po příchodu Alžběty na pódium je patrné, že si své vystupování před publikem užívá a především ji baví. Po celou dobu působila šťastně, uvolněně a vystoupení bylo plné energie, což bylo patrné z reakcí a nadšení publika. Aktuálně vystupuje sama bez skupiny, a tak doprovázena pouze vlastní kytarou a písněmi se svými vlastními texty, byl její naprosto jedinečný hlas středem pozornosti všech přítomných. Vystoupení bylo bezesporu skvělým startem hudbou nabitého večera.
Nejinak tomu bylo i v případě dalšího vystupujícího, kterým byl Vlasta Horváth se svojí skupinou, který se představil po následném vystoupení skupiny Public Relations, jejíž rockově-elektronickou smršť jistě nebylo možné přeslechnout v žádné části Sedmihorek. Vlastu Horvátha není nutné představovat, neboť si již na české hudební scéně vytvořil respektované jméno a je bezesporu vyzrálým hudebníkem, který má svou jasnou představu o hudební tvorbě, za debutové album Místo zázraků dostal platinovou desku a vydal několik alb.
V následující hodině zaznívají nejen své největší hity, ale je představen i nový singl Stále nevěřím, který Vlasta napsal pro svého bratra, který nešťastně odešel na onen svět. Prozatím hraje skupina tuto píseň pouze na koncertech a dle reakce publika, byť důvody a podtext skladby, jsou velice smutné, se jedná o velmi zdařilý kousek. Vlasta si dokázal získat publikum již první písní a jasně mu dávalo najevo své sympatie. I z něho bylo cítit energii, kterou do vystoupení dával a dostával tak fanoušky do varu. Ať se již jednalo o písně více či méně známé, měl publikum jasně pod kontrolou a bez problémů by se tak mohl stát hlavní hvězdou večera, neboť dokáže nejen texty, ale i svým projevem zaujmout a vtáhnout do rytmu svých skladeb.
Přiblížila se devátá hodina večerní a pod pódiem začíná být mezi fanoušky stále větší těsno, oči jim nadšením přímo svítí a své dychtivé pohledy směřují na pódium, kde se již každou chvíli objeví hlavní hvězda večera. Dlouhé hodiny čekání se nyní zúročily, a tak když Michael Patrick Kelly vstoupí na pódium, mají jej první řady téměř na dosah. V publiku lze vidět všechny věkové kategorie, avšak nejvíce zastoupeny jsou bezesporu ženy ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety, což přesně odpovídá věku fanynek Kelly Family v době jejich největší slávy. Lze tedy jednoznačně říci, že stará láska nerezaví, což fanoušci dokazují po celou dobu jeho vystoupení. Nejen že znají nazpaměť texty písní teprve nedávno vydaného alba, ale v paměti jim zůstaly i texty písní, které hrával se svojí rodinou před dvaceti lety.
Fanoušci jsou vyzbrojeni transparenty se vzkazy pro svůj idol, účast je opravdu mezinárodní, neboť lze kromě českých vlajek zahlédnout i vlajky polské, norské, německé či chorvatské. Kelly předvádí naprosto skvělou show, komunikuje s fanoušky, podává si s nimi ruce a dokonce jim dovolí, aby ho doslova nosili na rukou, a tak v jednu chvíli putuje nad hlavami diváků, kteří si jej nadšeně podávají. Nezapře v sobě hluboké lidské cítění a křehkou duši ve chvíli, kdy vyzve všechny přítomné k minutě ticha nejen za světový mír, ale i oběti nedávného teroristického útoku v Barceloně. Nutno vyzdvihnout fakt, že i když je zvyklý na vystupování na velkých stadionech a halách pro deseti tisíce lidí, odvedl i na tomto menším komornějším pódiu stejně skvělou show pro méně než tisíc lidí, což svědčí o jeho profesionalitě předvést v každé situaci ten nejlepší výkon.
V rámci vystoupení Michaela Patricka Kelly & Band zaznělo během večera 18 energií nabitých skladeb. Koncert byl zahájen skladbou Golden Age a dále následovaly Regenade & reprise, Lazarus, Happiness, Flag, Mama, Friends R Family, A little faith, iD, Requiem, One more song, On fuzz no buzz, Ares Qui, An Angel, Shake away a Here to stay. Publikum každou píseň vítalo vřelým potleskem a radostí, a tak přídavky písní If I should fall behind a Hope, byly pro fanoušky sladkou tečkou na závěr jedinečného vystoupení.
Nejen jeho věrní fanoušci, ale i všichni ostatní návštěvníci tohoto festivalu vypadali spokojeni a šťastni, což byl předpokládám jeden z hlavních záměru pořadatele této akce. Všichni hudebníci, kteří zde tento večer vystoupili, dokázali svůj prostor na pódiu vyplnit na maximum, čímž se podíleli na vytvoření příjemné atmosféry, kterou člověk při příchodu na akci s daným názvem očekává.
Happy Faces Festival bezesporu dostál svému názvu, neboť nejen po celou dobu festivalu, ale i při odchodu z této akce, sálala z diváků dobrá nálada a jejich tváře zářily šťastnými úsměvy. Je bezesporu jisté, že festival většinu návštěvníků velice obohatil nejen o kulturní zážitek, ale dodal jim i spoustu energie do dalších dnů.
Velký obdiv a poděkování patří nejen celému organizačnímu týmu, ale zejména Milanu Papežíkovi z agentury M.P.Production za celou organizaci této skvělé akce.
V následujících článcích se můžete těšit na rozhovor s Vlastou Horváthem a Alžbětou Kolečkářovou, rozhovor s Michaelem Patrickem Kelly naleznete v dolním odkazu. Zároveň se omlouvám fanouškům skupiny Public Relations za chybějící materiály, avšak právě z důvodu rozhovorů nebylo možné tuto skupinu z časových důvodů pokrýt.
Pro všechny, kterým se první ročník festivalu líbil nebo by na něj rádi zavítali, mohu s radostí sdělit, že agentura připravuje na příští rok akci pod názvem Happy Faces Festival vol. 2, a tak se fanoušci jistě mají na co těšit.
Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi
Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.
