Autor:

Když brouk v hlavě se vám usadí a sžíravou myšlenku tam nasadí, to se začnou díti věci a my jsme toho byli svědci. Ve dnech 7.- 9. dubna proběhla pod názvem Klicperovy divadelní hry, krajská soutěžní přehlídka amatérských divadelních souborů. Vyhlašovatelem 18. ročníku soutěže byl Svaz českých divadelních ochotníků s Městem Sadská a na vítěze čekal postup na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim. Kdo navštívil některé z představení, odnesl si skvělý kulturní zážitek a navíc podpořil snahu herců předvést co nejlepší výkony, které si pro diváky připravili.

Jaká je odpovědnost umělce za jeho dílo? I kvůli hledání této odpovědi se již příští týden v divadle v Řeznické sejdou na jevišti Nela Boudová, Johanna Tesařová, Ondřej Kavan a Daniel Krejčík.

Již příští týden 15.6. uvede divadlo v Řeznické obnovenou premiéru divadelní inscenace Leni autorské dvojice Valerie Schulczové a Romana Olekšáka. Původní slovenská hra je fiktivním setkáním dvou skutečných osobností, legendárního moderátora Johnnyho Carsona, jehož „The Tonight Show Starring Johnny Carson“ patřila třicet let k nejsledovanějším talkshows Ameriky, a kontroverzní Leni Riefenstahl, „dvorní režisérky“ Adolfa Hitlera.

Neortodoxní přístup k církvi, vlastní pojetí katolického semináře, kázání o vlastní odvaze i nebezpečná pravdomluvnost směřuje v církevním prostředí k jedinému, a tím je Odvolání. Dožene nás špatná minulost i přes naši očistu a nebude nikdy odpuštěna? Proč se k ní tedy hlásit? Bude lží, pokud jí pouze nezmíníme? Je důležitější upřímnost nebo životní klid? Mark Dolson je mladý muž, který ve svém životě již ledacos prožil, až konečně dospěl do stádia, kdy má ve svém životě jasně daný cíl.

Jednou řekla herečka Květa Fialová svým kolegům, že agentura je vlastně jejich pasákem….co tedy může z takové spolupráce vzniknout? Většina herců byla z celoročního hraní unavena, a tak si užívala zasloužené prázdniny, které nyní pomalu končí a divadla opět otevírají své brány. Tedy rozumějte, prázdné foeyer a staženou oponu bylo možné v letních měsících nalézt především ve stálých divadelních scénách, nikoliv u zájezdových představení. Herce, které vám dnes představím, ve skutečnosti proto netrápí únava pouze pozemská, ale doslova i ta herecká.

35 let života, lidská vítězství i životní tragédie, mnoho lidských osudů, unikátní prostor, tváře dýchající za své role, ale především za své milované divadlo…to vše má nyní jeden společný jmenovatel. Divadlo v Řeznické, které oslaví v tomto roce 35 let své profesionální umělecké činnosti, je divadelní scéna s unikátním charakteristickým blízkým kontaktem s divákem a nabízí jedinečný a nezaměnitelný repertoár. Prošly jím stovky uměleckých osobností. Je nejen divadelní stagionou s vlastním repertoárem, ale také jakousi líhní talentů.

Důvodem, který mě dovedl pohlédnout do tváře a myšlenek Vaška Vydry, byla čistá náhoda. Přesně taková, kdy člověk dopředu nic do detailu neplánuje a nechává plynout nápady a plány tak, jak mu je život přichystá. Ještě před naším prvním setkáním by se mi při vyslovení jeho jména vybavilo slovo herec, maminka Dana Medřická a jisté povědomí o filmech typu Kameňák, kde sice ztvárnil jednu z hlavních rolí, které ovšem můj divácký televizní rozhled bohužel většinou minuly.

Nastoupí-li Stanislav Zindulka do tramvaje, měl by každý povstat a pustit ho sednout. Nikoliv kvůli tomu, že je herec, nýbrž kvůli tomu, že patří do starší generace, a protože tak káže dobrý mrav. Nastoupí-li Stanislav Zindulka do tramvaje, měl by každý povstat a pustit ho sednout. Nikoliv kvůli tomu, že je herec, nýbrž kvůli tomu, že patří do starší generace, a protože tak káže dobrý mrav. Vystoupí-li Stanislav Zindulka na divadelních prknech, téměř vyrazí divákům dech tak, že si musí sednout každý z nás.

Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou. Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou. Sleduji, jak Beth listuje stránkami časopisů vršícími se jí u nohou a Alana sedícího v županu na židli, který každou chvílí usíná.