Že se nedá zřícenina hradu rozhýbat? Tak to jste ještě letos nenavštívili obec Boseň v Českém ráji a přilehlý amfiteátr hradu Valečov. V rámci projektu Valečovské léto zde probíhají koncerty známých hudebních hvězd a každý z nich doposud rozhýbal i právě tuto dominantu Českého ráje, která je právem považována za jeden z nejkrásnějších skalních hradů u nás, zříceninu hradu Valečov. Je 18. července 2014, krásný letní večer, dvě hodiny před začátkem prvního ze dvou dnešních koncertů. Večer bude patřit jedinečnému triu Ivan Hlas, Norbi Kovács a Jaroslav „Olin“ Nejezchleba a skupině Keks ve složení Štěpán Kojan, Václav Šobíšek, Petr Dudík a Václav Suchý.
I když do začátku koncertu zbývá ještě mnoho času, část míst je již zaplněna. Na můj dotaz, proč jsou tu návštěvíci tolik minut před koncertem, mi odpovídá jedna z návštěvic, paní Hana z Liberce. „Přijeli jsme s manželem dříve, abychom si zabrali co nejlepší místa k sezení před pódiem. Navíc jsme zvědavi i na zvukovou zkoušku kapel.“ A přesně stejný důvod uvádí i další návštěvníci, kteří prozatím tráví čas prohlídkou skalní stěny hradu, povídáním si s přáteli nebo nákupem zásob nějakého toho dobrého pití v přilehlém stánku.
Po zaznění prvních tónů však již všechny oči sledují nedočkavě pódium, neboť právě přichází Ivan Hlas Trio a všichni napjatě očekávají, co přinese následující hodina a půl. Jsme účástníky průřezem jeho celoživotní tvorby, ale dočkáme se i malých ochutnávek z nově připravovaného alba, o kterém se Ivan Hlas zmiňuje po skončení jeho vystoupení. Koncert skupiny Ivan Hlas Trio byl pro posluchače skvělým zážitkem, který si nenechali ujít ani následující účinkující.
Ivana Hlase, není jistě třeba nikomu představovat. Je skladatelem, kytaristou, zpěvákem a textařem působícím na scéně ve své podstatě již od roku 1968 ve školní kapele The Mice. Od té doby má za sebou stovky odehraných koncertů, vydaných CD včetně své audioknihy. O jeho tvorbě má určité povědomí snad každý, neboť je podepsán pod filmovými kultovními filmy jako Šakalí léta, Báječná léta pod psa nebo Jak si zasloužit princeznu. O jeho úspěšné práci svědčí mimo jiné i ceny Gramy nebo Český lev.
Mě ale zajímá, jak se má a co dělá Ivan Hlas v roce 2014.
„Mám se dobře a co teď dělám? Hlavně teď hodně hraju, to je tak pro mě asi zásadní, čili hodně koncertujeme. Aktuálně vystupuji se svojí kapelou pod názvem Ivan Hlas Trio, ve složení Norbi Kovács (kytara, zpěv), Jaroslav „Olin“ Nejezchleba (violoncello) a já (kytara, zpěv). Celý červenec i srpen koncertujeme a nyní jsme pracovali na nové desce.“
Zajímavá informace, nové CD, to jistě bude čtenáře a fanoušky tohoto hudebníka zajímat, a tak zjišťuji podrobnosti.
„5. září tohoto roku vyjde nová deska, bude o tom i slyšet. V podstatě vznikla včetně odehraného turné jako dárek k mým nedávným narozeninám. Prostě jsem si sednul, rozhodl se, že vydám desku a bylo. Vymyslel jsem to, pak jsem zašel k Norbimu, tam jsme tomu dali kabát a bylo to.“
Je mi jasné, že až tak jednoduché to nebylo, ale musím zde ocenit jistý smysl pro humor. Zajímá mě, jak si tohoto seskupení vybírá koncerty a vůbec místa, kde vystoupí.
„Já se přiznám, my hrajeme tak nějak všude. Dá se říci, že od malých koncertů po velké festivaly, prostě všude tam, kde je zájem. Moc nás to baví, a tak hrajeme. „
A co říká Ivan Hlas dnešnímu odehranému koncertu zde v podhradí?
„Naprosto úžasné. Krásné, úžasné prostředí, přišla spousta lidí, byl to vážně parádní zážitek.“
A jak se to vůbec sešlo, že toto trio vystupuje dnes v rámci dvojkoncertu právě se skupinou Keks?
„Měli jsme asi před půl rokem takové společné menší turné, takže my se známe. Se Štěpánem (pozn. Kojanem) se známe už delší dobu a jsme si v něčem podobný. Tedy on je mladší.“
Nedá mi to a musím dodat, že zas o tolik let to není, protože i on oslavil nedávno své narozeniny. Musím uznat, že stejně jako Štěpán, i on vypadá na svůj věk skvěle.
Narážka na věk padá i v rámci jedné z hraných písní o Arance, i když být v pozici Aranky by asi nechtěla být aktuálně žádná z přítomných dam či slečen.
Nesmí chybět dodatečná gratulace a naše milé krátké povídání končí, neboť pár metrů od nás vítá moderátor Luboš Dvořák další účinkující, kterými je rocková kapela Keks. Amfiteátrem to začíná pořádně dunět, ozvučení celého večera je naprosto perfektní. Ještě aby ne, o vše se stará zvukař skupiny Turbo, Miloš Málek.
Během následující hodiny a půl zazní nejznámější hity jako „Proč holky pláčou“, „Kamion“, „Mejdan“, „To se mi líbí“, „Poslední bál“, „Človíček“, „Karlíčku můj“, „Pošťák“, „Superstar, „To ať si vykládá“, „Amerika“ nebo „Tak málo žádám“. Aniž by to tušili, získávají nové fanoušky, kteří je při příchodu znali jen z doslechu. Jejich písně dokáží pohltit každého, nevidím nikoho, kdo by si s nimi nebroukal nebo se nepohyboval do rytmu jejich chytlavých písní. Jsou to prostě písně ze života a každý v některé z nich, nalezne tu svou. Možná i proto je doprovází téměř na každou akci tolik stejných příznivců. Jsou prostě jejich součástí života, která udává těm všedním životům z práce do práce zábavu a setkání s přáteli. Dvě věci, které by měl začlenit do svého života každý a právě tyto akce jsou pro odreagování se od stereotypního života, jedinečnou příležitostí.
Diváci v plném amfiteátru jsou nadšeni, parket pod pódiem je zcela zaplněn a nejen ti nejskalnější fanoušci v první řadě zpívají jedním hlasem píseň „Víš“. Nechybí ani nová píseň Petra Dudíka „Brána do snů“ u které se zaleskne oko nejedné z návštěvnic nebo písnička na přání „Horská dráha“, která rozproudí krev v žilách i tomu poslednímu sedícímu diváku v hledišti. Dokáží nejen komunikovat s publikem, ale po jistě vyčerpávajícím vystoupení bez přestávky v horkém letním večeru, se následně věnují a trpělivě podepisují nebo fotí se svými fanoušky. To vše a navíc ještě s úsměvem. Jedna z věcí, které na umělcích dokáži ocenit, je přístup k lidem, kteří na jejich vystoupení přichází. Neberou je jako samozřejmost, neboť to, co se zdá být samozřejmé, může dalšího dne bez varování zmizet. I když nejsou propagováni v televizních kampaních, mají své nejen stálé příznivce, ale i nové fanoušky z řad nových návštěvníků. Dokáží si je získat sami bez zbytečných reklam i vnucování se do přízně někomu, jen aby se o nich někde zmínil. Oni to nepotřebují, pro jejich fanoušky jsou hvězdami, těmi které jen tak nevyhasnou.
Původní mírná skepse Štěpána Kojana, že sem na Valečov nepřijde mnoho návštěvníků, jelikož zde nejsou tak známí jako v okolí Benešova odkud skupina pochází, se ani trochu nenaplnila. Spíše naopak. Odhaduji počet návštěvníků okolo pěti set, což i vzhledem k extrémně horkému počasí, které tento den panuje, je dle mého názoru velice dobrá bilance. Což následně potvrzuje i manager skupiny Honza Vyskočil. I on je mile překvapen, kolik lidí si dnešního večera našlo cestu do obce Boseň.
Hodina pokročila, a tak se před námi otevírá nádherná scenérie, kterou by snad ani malíř nedovedl zachytit tahy štětce. Nádherná kulisa osvíceného hradu Valečov vrhajícího světlo na amfiteátr zaplněný do posledního volného místa, noční obloha poseta tisícem hvězd i báječná atmosféra, dodává skvělým hudebním výkonům to,co lze nazvat nádherně stráveným prázdninovým večerem.
Ve stejném duchu shrnují své zážitky z dnešního večera i odcházející návštěvníci. Dle jejich úsměvů na tváři je patrné, že si dnešní večer náležitě užili.
A jak to bylo s tou hýbající se zříceninou hradu?
To přítomný dětský tábor,
sledujíc vše z výšky hradeb
a znajíc většinu hraných skladem,
roztančil se a rozhýbal,
až se celý Valečov málem ohýbal.
Přijďte i vy strávit krásný večer v podhradí hradu Valečov a zažijte to, co návštěvníci dnešního dne.
Kromě dvojkoncertu skupin Ivan Hlas Band a Keks proběhlo letos v rámci Valečovského léta již vystoupení zpěváků Petra Koláře a Věry Martinové. Léto ještě zdaleka nekončí, stejně jako program Valečovského léta. Jistě stojí za to navštívit Český ráj, vesnici Boseň a zavítat na některý z dalších koncertů.
Těšit se můžete na následující vystoupení:
1. srpna – Věra Špinarová a Adam Pavlík Bank
15. srpna – Aneta Langerová s kapelou
29. srpna – „Koncert hvězd“ – Leona Machálková, Bára Basiková, Martin Maxa,, Standa Hložek, doprovází kapela Charlie Band
Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi
Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.
