Vlastu Horvátha není nutné představovat, neboť si již na české hudební scéně vytvořil respektované jméno a je bezesporu vyzrálým hudebníkem, který má svou jasnou představu o hudební tvorbě.
Od roku 2005, kdy Vlasta Horváth vyhrál druhou řadu soutěže Superstar, byl diváky zvolen jako Objev roku v anketě Český slavík, za debutové album Místo zázraků dostal platinovou desku a roku 2014 vydal své třetí album To máme znát, uplynula již pěkná řádka let.
Zajímá mě proto, jak se aktuálně tento sympatický zpěvák má a co nového pro své fanoušky připravuje, a tak se s Vlastou setkávám na slovíčko.
Většina lidí má stále ještě Vaše jméno spojené především s účinkováním v soutěži SuperStar, avšak to bylo již před několika let. Povězte mi, kam jste se o té doby posunul.
Když to vezmu za ten konec, který je pro mě prioritní, a tím je rodina, tak se to posunulo hodně. Mám dvě děti na které jsem pyšný, jsou zdravé a šikovné. Tedy moje aktuální priorita je postarat se o ně. Momentálně jsem spokojený, mám stále jednu manželku, se kterou jsme spolu dvacet tři let, všechno jsme spolu ustáli, přežili a podporujeme se. V tomto ohledu tedy cítím, že vývoj šel správným směrem.
A jak se od té doby vyvinula Vaše hudební kariéra?
Co se týká kariéry, tak věřím v to, že i když se říká, že vše je tak, jak má být, tak tam jsou určitě rezervy. Určitou dobu to bylo tak nějak nahoru a dolů, ale aktuálně musím říct, že se paradoxně od soutěže SuperStar cítím tak nějak nejlépe.
Jste tedy spokojený?
Jsem víc spokojený, protože všechny ty eskapády mám za sebou a už vím, proč chci dělat muziku. I když neplníme žebříčky hitparád a nebojím se přiznat, že nejsme úplně v top první třídě, ta spokojenost je teď opravdu větší než předtím. Je to asi tím, že už dělám opravdu jen to co chci, víc si to hraní užíváme a děláme to správně. Teď už jde opravdu jen o tu hudbu. Před tím moc o hudbu nešlo a teď o ní jde, a to je to nejdůležitější.
Kdo Vám píše texty?
Texty píšu sám.
Kde berete pro psaní textů inspiraci a jsou Vaše texty ze života?
Psaní textů je pro mě těžší než psát hudbu. Když přijde období, kdy jsou dny sice hezké, ale stále se opakují a jsou stále stejné, těžko z toho něco vymyslím. To se pak čeká dlouho. V minulosti jsem zažil, že mi texty někdo napsal, například Ivan Hlas. To nemám rád a ty písničky nehraji, protože se s nimi nedokážu ztotožnit. Raději se snažím počkat, udělat to pořádně, něco za čím si stojím a mohu to pak lidem předvést. Je to z toho strašně cítit, když člověk zpívá o něčem co prožil, co jakoby s ním nějak koresponduje.
Co aktuálně připravujete?
Připravuji novou desku a i dnes na koncertě zahrajeme nový singl Stále nevěřím, který zatím hrajeme jen na koncertech. Momentálně je ve fázi master míchání. Musím říci, že ta píseň funguje, a že z ní máme dobrý pocit. Jsme s ní moc spokojeni. Mám takové plány a už se zadařilo, že by to mohl produkovat jeden americký producent. Uvidíme jak to celé dopadne, ale i kdyby nedopadlo, tak už mám připravených asi deset nových věcí a materiálů a na to se moc těším.
Jak vybíráte skladby pro živá vystoupení?
Všichni vědí, že jsem romantik, a že mám hodně rád balady. Vycházíme v hodně věcech spontánně, mnohdy ani moc neřešíme Playlist. Většinou se s klukama domluvíme, až když přijedeme na určitě místo a cítíme tu danou atmosféru. To si pak třeba řekneme, že dnes by to chtělo akusticky, a tak hrajeme pouze akusticky. Tímto způsobem postupujeme často.
Děkuji Vlastovi za milé povídání a přeji mu mnoho osobních i hudebních úspěchů.
Rozhovor, foto: ID Luci
Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi
Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.
